Včera bylo oproti škaredým předpovědím opravdu překrásně, celý den svítilo sluníčko a kolem poledne se udělalo i poměrně teplo. Náramně se nám to hodilo, protože jsme už nutně potřebovali přestěhovat naše mladé jahodníky, které jsem na podzim vytřídila a připravila, na nové místo - do nové zahrady. Háček byl v tom, že v té nové zahradě je kromě pár starých stromů značně zdevastovaný "trávník", na kterém se celé roky pásly koně.. Takže trávník značně zdevastovaný a prohnojený. Vypadá takto:
Vyzbrojeni rýčem a motikou jsme se jali tento zázrak zušlechtit:
 |
Vincík je pracant :o) |
|
Manžel s vypětím svých hlavně duševních sil zryl, já jsem s vypětím všech svých sil okopala, přikryli jsme dílo plachtou a mohli jsme sázet. První záhon jsem okopávala s vervou, spočítala jsem si, za jak dlouho to asi tak budu mít hotové.... a u druhého záhonu jsem málem doslova padala na pusu vyčerpáním.... a to, že se blíží druhá hodina odpolední a děti dosud neobědvali, mě vůbec nedojímalo :o) Zachránil mě manžel, záhon dookopal, vyďoubal díry a výsledné dílo i zalil a dokonce nás všechny vzal na pizzu do Jičína, takže jsem ani nemusela vařit.
 |
Vidíte dobře - jsou to Trosky! |
 |
A tady zase Hrubá Skála, ale je špatně vidět... |
 |
Tady už je to lepší, že... |
 |
přiblížené Trosky |
 |
Po čtyřech hodinách plahočení.... |
 |
A tohle ještě zbylo.... |
|
Fakt jsme se ve dvou lidech 4 hodiny v kuse snažili založit dva záhonky a výsledek byl, mírně řečeno, žalostný.... ale jak my jsme na to byli pyšní!!! :o) Doufám jen, že ty jahodníky to přežijou. Zbylo jich ještě tak na další půlzáhon, ale na to jsme fakt už neměli sílu a navíc děti měly ten hlad :o)
Tomu bych vážně nevěřila, jaká je to dřina, hluboce se skláním nad babkou s motykou, kterou snědl Otesánek a nad všemi lidmi, kteří se živí farmařením. Bolí mě doslova celé tělo, s každým pohybem objevuji svaly, o kterých jsem dosud neměla ani potuchy, že je vlastním :o)
Tento způsob života nám jednoznačně prospěje!