Tady můžete nakoupit

pátek 20. června 2014

Mám dvě dospělé dcery...!

Mojí malé Markétce bylo 18! Je to neuvěřitelné, ale ten maličký uzlíček, který jsem před nedávnem měla v náručí, ta roztomilá okatá holčička, která se tak ráda parádila a, na rozdíl od své starší sestry, se nechávala česat do alelujá, ta beruška se samýma jedničkama a ďolíčkama ve tvářích .... je dospělá....

Ušila jsem jí šatičky, které přesně splňují vše, co má ráda a co k ní pěkně sedí. Mašle, ptáčci, délka nad kolena, panenkovský styl. A béžová barva poslední dobou.








Látky jsou od Jany

čtvrtek 19. června 2014

Bow další

Jéééje, nějak dlouho jsem tu nebyla... nestíhám...a jsem poslední dobou straaaašně unavená... mám prý nedostatek železa, doktor mě chtěl hospitalizovat na kapačky, ale to bych umřela, nemůžu být bez těch svých zlatíček... a mám moc práce... a kdo by pekl dvě buchty denně a vařil teplé večeře... :o)

a vyráběl dárečky k narozeninám....  Máme ty děti pěkně po měsíci, dubnovou Klárku jsem už ukazovala  tady, pak byla květnová Rozárka, která dostala tu samou kabelku, ale v decentnějším provedení, přece jen už jí je 22let!







a pro červnovou Markétu bude extra čláánek, přece jen to byly doost důležité narozeniny, bylo jí 18!

čtvrtek 1. května 2014

Beltine

Podle vzoru našich předků jsme letos oslavili Beltine. Je to oslava jara, uctění života ....a je to oslava tak milá, příjemná a blízká našim duším, že se pokusím Vám ji přiblížit také. Nikdy mi nebyla oslava "Čarodějnic" sympatická, nechápala jsem moc smysl těchto oslav, tak jsem moc vděčná Míše, že mi otevřela oči a seznámila mě s touto oslavou života.
Přizpůsobili jsme si vše trochu našim podmínkám, tomu, že slavíme s malým klukem atd., ale bylo to tak milé, že si myslím, že to vůbec nevadilo.
Nejdříve jsme s Vincíkem prošli zahradu, abychom našli 9 druhů dřevin, ze kterých jsme posbírali po dvou kouskách, takže jsme na konci naší výpravy měli dohromady 18klacíků, každý jsme tedy měli svých 9 klacíků. Potom jsme šli na místo, kde jsme chtěli mít oheň a začali jsme upravovat místo oslavy, které by mělo být dostatečně prostorné pro dvě ohniště. Jedno ohniště pro oheň černý a druhé pro oheň bílý. Okolo těchto dvou ohnišť jsme s Vincíkem vyznačili velký kruh z kamenů, tak velký, abychom mohli všichni stát u ohňů a být uvnitř kruhu. Kruh jsem vymetla březovým koštětem, tedy spíš symbolicky, tráva se moc zametat nedá...
Připravili jsme si buřty na opékání, ovocný čaj na přípitek, lístečky papíru a uhel na psaní.
A pak to začalo :o)

Černý oheň mohou rozdělávat pouze muži, bílý oheň pouze ženy. Nesmějí si pomáhat.
 Bohužel :o). Na židli je vidět náš připitek - ovocný čaj... Pít by se mělo něco červeného, ale protože s námi byl Vincík, nemohlo to být víno, nápoj totiž musí být společný...
 Zde je vidět, jak nám to šlo. Zatímco můj bílý oheň skomírá, chlapský černý oheň už krásně plápolá...
 Nakonec se mi ale povedlo rozhořet i bílý oheň a mohli jsme všichni společně poděkovat Zemi a Bohům za vše, co pro nás udělali a popřáli jim dostatek vláhy a slíbili, že se budeme dále starat o zdraví Země a o vše živé. Připili jsme si tím čajem a pak jsme každý na svůj lístek papíru napsali uhlem nebo černou propiskou (předkové to dělali na březovou kůru uhlem) vše, čeho se chceme zbavit. Nesmí se psát žádná jména osob! :o)
Tyto papírky jsme pak společně hodili do černého ohně a nechali shořet.
 Pak se černý oheň uhasil a chlapi přešli k bílému ohni, který se teď stal ohněm společným. Symbolicky jsme tak spojili mužský a ženský element...
 U bílého ohně jsme si vzali opět každý svůj kousek papíru a na něj napsali naopak vše, co bychom chtěli získat či udržet. A tyto papírky jsme pro změnu vhodili do bílého ohně. Pak už jsme si napíchli buřtíky a opekli si je... :o) První sousto jsme vhodili do ohně a pak už jsme mohli vesele hodovat. Jíst by se mělo červené jídlo, ale my jsme se těšili na buřty, tak jsme si k nim dali červený kečup a červené papriky...
Oheň jsme pak uhasili taky, ale oslavy můžou pokračovat u ohně až do rána...
Hodovali jsme skromně

 Počasí bylo překrásné, jak na objednávku, západ slunce nádherný...
 Lidé ve vesnici slavili také, ale zřejmě neoslavovali život, ale smrt čarodějnic....

 Nemohla jsem se vynadívat na ty krásy, co nám Země poskytuje...
 Dým ze všech ohňů se krásně choulil  celým údolím...
Pokud byste se chtěli dozvědět o oslavách a tradicích našich předků více, navštivte Popelku :o)