Batůžek

Vincíček si k narozeninám přál kromě šnorchlu, potápěčských brejlí, nového kola (dosud chudák jezdil na odrážedle) a dřevěných šachů ještě peněženku. Vše klaplo, tedy vše, co se dalo koupit, jen ta peněženka vázla, neměla jsem vůbec čas  ji šít, ale hlavně...strašně jsem mu chtěla ušít batůžek...A Ivanka Belletka mi zase (jak ona to dělá?) kápla do noty a v kursu šila batůžek, takže jsem si pěkně zkoukla její videa a pustila se do toho. Nebyla to až taková brnkačka, jak to vypadalo na tom videu, spoustu věcí bych napodruhé vyřešila jinak, určitě bych poslechla Ivanku a na přední stranu bych nedala decovil, ucha bych dala blíž k sobě, kédr bych tam nedávala vůbec, protože nemám kédrovou patku a tudíž našití není tak dokonalé, jak by mělo být atd....Jenže žádné napodruhé rozhodně neplánuji, byla to neskutečná makačka. Před stěhováním a tudíž i před narozeninami jsem stihla jen zádíčka, zbytek už se došíval v novém baráčku a po oslavě narozenin. Vincíkovi to vůbec nevadilo, netušil, co pro něj chystám, o to větší měl radost, když ho jednou ráno objevil ve svém pokojíčku na židličce. Hned si do něj zabalil hračky, časopis Sluníčko, pití a svačinku a šli jsme na výlet za jeho sestřičkama na brigádu..

Ve skutečnosti není tak šišatý :o)

Ucha jsou moc dlouhá a daleko od sebe...

postranní kapsičky na pitíčkomohla být hlubší

Jdeme na výlet :o)