Vernisáž

V úterý 21. 6. 2011 se v Ditrichově ulici v Atelieru Tichá D13 konala vernisáž výstavy šitých a pletených oděvů Zuzany Tiché,  soch výtvarníka Davida Adamce, obrazů  Josefa Pařenici, drátěných šperků manželů Kozákových a MÝCH KABELEK...

Kabelka pro Markétku

Markétka měla 15. června 15té narozeniny. Je to děsné, jak to letí,  živě si pamatuji, jak jsem si ji nosila v bříšku a byla jsem přesvědčená, že nosím kluka. A zatím to byla další holka jako lusk. A holka se vším všudy, nejradši si hrála na "pincezny", culíky a sponečky jí nikdy nečinily problémy a, navzdory připraveným modromodrým dupačkám a tepláčkům, odmala nejradši nosí šaty, sukně a zase šaty. Má jich asi milion :o
Ušila jsem jí, jak jinak, kabelku a tylovou sukni. Kabelka byla přesně podle jejího přání, látky i střih si vybrala sama, šila jsem jí v její přítomnosti, protože byla nemocná, ale podařilo se mi, aby nic neviděla a po rozbalení balíčku byla překvapená.



Tylovo-organzovou sukýnku jsem musela neustále konzultovat, protože jsem absolutně tápala. Nakonec se prý podařila podle jejích představ, ale dala mi tedy zabrat…


Hlavn

Kabelka pro Rozárku

Naše Rozárka měla narozeniny, už 19té!..... A krom jiného dostala, samozřejmě, kabelku. Měla velkou radost, tak jen doufám, že jí ta kabelka trošku pomůže stát se ze slona v porcelánu půvabnou slečnou :o)

A tady zbytek rodinky i s dortama (jako vždy jeden od maminky a druhý od babičky)

Přijímačkový polštář

Po třech velmi napjatých dnech a neklidných nocích se ta moje cácorka (skoro patnáctiletá) vokatá dočkala odměny. Je PŘIJATÁ na oba gymply, na které se hlásila!!!
Já bych z toho neměla takové nervy, byla jsem si víceméně jistá, že to tak dopadne, protože nenosí domu jinou známku než jedničku tisíckrát podtrženou, ale když jsem ji viděla, jak vylezla ze dveří, za kterými psala přijímačky, zapochybovala jsem. Bledá, ubulená... že to zvorala, že pár otázek ani nestihla...  všude davy, podle nás, vysmátých dětí, které to zjevně nezvoraly... venku pršelo jen se lilo... Do večera brečela, dokonce jsem jí i dala čtvrtku Neurolu, aby se uklidnila před dalšími přijímačkami.
Druhý den se situace opakovala s tím rozdílem, že venku nepršelo. Buleli jsme obě. Večer jsme se dozvěděli, že  se dostala na ten druhý gympl. Jenže lepší by byl ten první...
Dneska, místo došívání polštářku do Pillow party, který Markétce věnuju, sedím celé dopoledne u počítače a klikám stále na kulatou šipečku - stále dokola aktualizuju stránku gymplu. Až konečně se stránka změnila v tabulku. Srdce až v krku, hledám její číslo a ....nacházim!
Umístila se jako devátá. Brečela jsem asi hodinu, netušila jsem, jaká jsem hysterka...
A tady je ta odměna

Velikonoční

Ať máte voňavé mazance, barevná vajíčka a na tvářích úsměv :o)