Po třech velmi napjatých dnech a neklidných nocích se ta
moje cácorka (skoro patnáctiletá) vokatá dočkala odměny. Je PŘIJATÁ na
oba gymply, na které se hlásila!!!
Já bych z toho neměla takové nervy, byla jsem si víceméně jistá, že
to tak dopadne, protože nenosí domu jinou známku než jedničku tisíckrát
podtrženou, ale když jsem ji viděla, jak vylezla ze dveří, za kterými
psala přijímačky, zapochybovala jsem. Bledá, ubulená... že to zvorala,
že pár otázek ani nestihla... všude davy, podle nás, vysmátých dětí,
které to zjevně nezvoraly... venku pršelo jen se lilo... Do večera
brečela, dokonce jsem jí i dala čtvrtku Neurolu, aby se uklidnila před
dalšími přijímačkami.
Druhý den se situace opakovala s tím rozdílem, že venku nepršelo.
Buleli jsme obě. Večer jsme se dozvěděli, že se dostala na ten druhý
gympl. Jenže lepší by byl ten první...
Dneska, místo došívání polštářku do Pillow party, který Markétce
věnuju, sedím celé dopoledne u počítače a klikám stále na kulatou
šipečku - stále dokola aktualizuju stránku gymplu. Až konečně se stránka
změnila v tabulku. Srdce až v krku, hledám její číslo a ....nacházim!
Umístila se jako devátá. Brečela jsem asi hodinu, netušila jsem, jaká jsem hysterka...
A tady je ta odměna
