Jsme přestěhovaní a zakládáme trávník...

Takhle to vypadalo před dvěma lety.....

A takhle to vypadá dnes, na té hlíně snad poroste už brzy tráva....

 Už je to měsíc... Máme téměř vybaleno, pár pytlů a krabic ještě čeká na svoje místo (hlavně s manželovýma krámama, protože je pořád ještě sezona a on je imrvére v práci), dokonce zušlechťujeme i okolí domu, jelikož, když zaprší, máme boty těžké, protože obalené blátem.... A zvykáme si na život v těsném kontaktu s přírodou. Někdy tak těsném, že stojíc všechny na gauči voláme manželovi do práce, jestli by neměl pět minut a nemohl nás zbavit nutnosti stát na gauči - totiž zabít další tarantuli, co se houpe Rozárce na lustru nebo se promenáduje prostředkem kuchyně.... Jsme arachnofobičky těžkého kalibru, při pohledu na pavouka (brrr jen vidět napsané to slovo mi zvedá žaludek) se rozbrečíme, roztřeseme a musíme prodýchávat.... - není lepší terapie, než tento dům....

Ta plocha před domem vypadala ještě nedávno takhle....

Děti vyrobily strašák na ptáky, aby nám to drahé travní semeno stihlo vzklíčit, než si ho rozeberou opeřenci

To jsou sazeničky jahod, doufám, že přežijou v těchto nuzných podmínkách, než se odhodláme založit jim důstojný záho

Když se každý den plahočím s hráběmi, motykou, lopatou či kolečkem po našem neskromném pozemku, jímá mě hrůza při pohledu na tu džungli, kterou chceme proměnit v "civilizovanou" zahradu. Ale strašně mě to baví :o)